Jednoplacka vs. dvojplacka. Které řazení je lepší?

V posledních letech dominuje nabídce horských kol řazení s jedním převodníkem, tedy s tzv. jednoplackou. V čem je tohle řešení lepší než dvojplacka? A v čem naopak lepší není?

Horská kola měla ještě pár let zpátky klidně i tři převodníky s kazetou v konfiguraci 3x10 a nikdo se nad tím nepozastavoval. Byly to doby, kdy se bikeři dokonce předháněli, kdo má vepředu a vzadu víc „talířů“. Ale dost už nostalgického vzpomínání...

Výrobci, jako jsou Shimano nebo Sram, začali postupně převodníky ubírat, a naopak zvětšovat průměr ozubených kol v kazetě. Cílem bylo zredukovat počty převodů, které se překrývají, a zjednodušit celou řadicí soustavu.

Ještě než si uvedeme výhody a nevýhody, ujasněme si terminologii. Jedno ozubené kolo (talíř/pila) vepředu = jednopřevodník = jednoplacka. Dvě ozubená kola vepředu = dvojpřevodník = dvojplacka. O řazení vepředu se stará přesmykač, o řazení vzadu přehazovačka.

Trendem je jednopřevodník a větší kazeta

Pro porovnání: Přehazovačky s trojpřevodníkem měly vzadu kazetu, kde největší kolečko mělo 30, 32 nebo 34 zubů. Dnes jsou kazety mnohem větší a tato kolečka mají 40, 42 (dvojpřevodníky) nebo i 50 zubů (jednopřevodníky)!

Dvojpřevodníky s 11stupňovou kazetou (2x11) obsáhnou jak převody do vysokých rychlostí (těžké), tak do velkého stoupání (lehké). Jednopřevodníky (např. 1x12) to zvládnou také, a to dokonce i bez převodníku. Ovšem ne tak úplně dokonale.

Rozsah převodů a rychlost řazení

Zpravidla platí, že nejlehčí převod na jednopřevodníku odpovídá druhému nejlehčímu na dvojpřevodníku a nejtěžší převod na jednopřevodníku odpovídá druhému nejtěžšímu na dvojpřevodníku. O něco větší rozsah tedy mají dvojpřevodníky. Je to ale pro vás podstatné?

Pokud jezdíte v terénu, mnohem důležitější je pro vás fakt, že s dvojpřevodníkem rychleji přeřadíte na vzdálený převod. Příklad: Pokud jedete z kopce na těžký převod a následuje prudký výjezd, budete muset rychle přeřadit na velmi lehký převod. U řazení s dvojpřevodníkem stačí za jednu otáčku pedálů podřadit vepředu o jedno ozubené kolo, vzadu o tři ozubená kola a máte o mnoho lehčí převod. 

U jednoplacky zvládnete za jednu otáčku pedálů vzadu taky odřadit o tři stupně, ale to je bez lehčího převodníku málo (potřebovali byste tak o šest). Tím podstatné výhody dvojplacek končí. O tom, že u nich dochází k menšímu křížení řetězu, který by tak měl vydržet více, se spíše vedou spory.

Údržba, hmotnost, mentální úspora

Jednopřevodníky jsou mnohem jednodušší řešení a z tohoto důvodu vyžadují mnohem méně údržby. Nemusíte se starat o nastavení dorazů přesmykače (aby neškrtal o řetěz), o stav bovdenu, druhou řadicí páku apod. 

U jednopřevodníku taky ušetříte pár gramů. I když ne mnoho, protože zatímco přesmykač zmizí, zvětší se průměry ozubených kol na kazetě. Při zachování zhruba stejných převodů a materiálů většinou úspora nepřesáhne 500 gramů. 

A na závěr výhoda, kterou mnoho bikerů překvapivě uvádí jako jednu z největších: Mentální úspora. Zkrátka jezdec nemusí přemýšlet nad kombinacemi předního a zadního řazení. Tuto výhodu dotáhli k dokonalosti fanoušci tzv. fixek, tedy kol zcela bez řazení. Ale o tom zase někdy jindy…

Přejeme vám správný výběr! :)